Blog

Jízda na koni je překrásný sport. Aby taky ne. Kůň je zvíře, které člověka nepřestává fascinovat. Tuzemský cestovní ruch ve snaze obstát před zahraniční turistikou se vyznačuje vysokou mírou zážitkovosti. Jednu z těch smysluplnějších aktivit představuje koňská turistika.

Dnes si v oblíbených turistických lokalitách běžně můžete zaplatit cestu na koni a za doprovodu zkušeného průvodce si prohlédnout malebnou krajinu z koňského hřbetu a každý si jistě vzpomene na slavné přísloví o tom, že nejkrásnější pohled je z hřbetu koně. Jízdáren a farem, které nabízejí tento zážitek, naleznete v celé republice celé množství a kontakty naleznete na internetu. Je třeba ovšem mít na paměti, že o jízdy na koních bývá velký zájem a proto je vhodné si s předstihem rezervovat čas.

O tom, jak ušlechtilé zvíře je kůň, svědčí také obliba a efektivnost hipoterapie, kdy je kůň využíván k fyzioterapeutickým účelům a to i u velmi těžce hendikepovaných lidí, kdy dochází často zároveň díky přírodnímu prostředí a kontaktu se zvířetem také k podpoření zdravé psychiky hendikepovaného.
 

Zkvalitňování trasování

S rozvojem koňské turistiky dochází ke zkvalitňování trasování a značení jezdeckých tras, takže se můžete kromě turistických, cyklistických nebo běžeckých tras setkat i s jezdeckými. Jezdecká značka má bílé pozadí a uprostřed vyplněný kruh. Součást tras tvoří stanice, které umožňují ustájení a občerstvení.

Koňská turistika neboli hipoturistika bývá často poměrně kvalitně podporována v rámci regionu, ale meziregionální přesah funguje už méně a informace o stezkách byly roztříštěné a proto je neocenitelná práce dobrovolníků, kteří tento deficit kompenzují a poskytují turistům dostatek informací na internetu.

Možná Vás napadne, že koňské stezky se Vás netýkají a jsou určeny jen pro majitelé koní a koňských farem. Sice byste se rádi vydali na vandr ne po svých, ale na koni, jenomže Vám chybí to podstatné a totiž kůň.
Ale ani toto dnes nemusí představovat ten hlavní problém. Některé koňské stáje, jízdárny nebo farmy nabízejí zájemcům pronájem koně, o kterého se můžete starat, jako by byl Váš.

Pokud pronájem koně je nad Vaše možnosti a občasný jezdecký výlet poskytuje příliš málo prostoru pro Vaši „koňskou“ seberealizaci, možná byste rádi chodili pomáhat do koňských útulků nebo koňských domovů důchodců, kde byste mohli spojit koníček s dobrým skutkem.

Jízda na koni je překrásný sport. Aby taky ne. Kůň je zvíře, které člověka nepřestává fascinovat. Tuzemský cestovní ruch ve snaze obstát před zahraniční turistikou se vyznačuje vysokou mírou zážitkovosti. Jednu z těch smysluplnějších aktivit představuje koňská turistika.

Dnes si v oblíbených turistických lokalitách běžně můžete zaplatit cestu na koni a za doprovodu zkušeného průvodce si prohlédnout malebnou krajinu z koňského hřbetu a každý si jistě vzpomene na slavné přísloví o tom, že nejkrásnější pohled je z hřbetu koně. Jízdáren a farem, které nabízejí tento zážitek, naleznete v celé republice celé množství a kontakty naleznete na internetu. Je třeba ovšem mít na paměti, že o jízdy na koních bývá velký zájem a proto je vhodné si s předstihem rezervovat čas.

O tom, jak ušlechtilé zvíře je kůň, svědčí také obliba a efektivnost hipoterapie, kdy je kůň využíván k fyzioterapeutickým účelům a to i u velmi těžce hendikepovaných lidí, kdy dochází často zároveň díky přírodnímu prostředí a kontaktu se zvířetem také k podpoření zdravé psychiky hendikepovaného.
 

Zkvalitňování trasování

S rozvojem koňské turistiky dochází ke zkvalitňování trasování a značení jezdeckých tras, takže se můžete kromě turistických, cyklistických nebo běžeckých tras setkat i s jezdeckými. Jezdecká značka má bílé pozadí a uprostřed vyplněný kruh. Součást tras tvoří stanice, které umožňují ustájení a občerstvení.

Koňská turistika neboli hipoturistika bývá často poměrně kvalitně podporována v rámci regionu, ale meziregionální přesah funguje už méně a informace o stezkách byly roztříštěné a proto je neocenitelná práce dobrovolníků, kteří tento deficit kompenzují a poskytují turistům dostatek informací na internetu.

Možná Vás napadne, že koňské stezky se Vás netýkají a jsou určeny jen pro majitelé koní a koňských farem. Sice byste se rádi vydali na vandr ne po svých, ale na koni, jenomže Vám chybí to podstatné a totiž kůň.
Ale ani toto dnes nemusí představovat ten hlavní problém. Některé koňské stáje, jízdárny nebo farmy nabízejí zájemcům pronájem koně, o kterého se můžete starat, jako by byl Váš.

Pokud pronájem koně je nad Vaše možnosti a občasný jezdecký výlet poskytuje příliš málo prostoru pro Vaši „koňskou“ seberealizaci, možná byste rádi chodili pomáhat do koňských útulků nebo koňských domovů důchodců, kde byste mohli spojit koníček s dobrým skutkem.

Když se řekne hobby, první, co se mi vybaví, je sběratel, který pyšně obhlíží své celoživotní dílo.

Ať už je to sbírka
o   motýlů
o   brouků
o   pivních tácků
o   poštovních známek
o   historických mincí
o   starožitného porcelánu

Většinou má každý sběratel velkou potřebu svou sbírku ukázat světu.
–         proto se konají různé výstavy
–         zakládají se galerie.

Stává se, že se nahromadí některé exponáty ve sbírce několikrát.

K tomu, aby si každý svou sbírku obohatil anebo se zbavil přebytečného, slouží
–         sběratelské burzy
–         různé aukce

Jestliže je lidí, zapálených do stejného koníčku více, většinou  
–         se založí sběratelské kroužky nebo kluby
–         vycházejí tematické časopisy
–         zakládají se webové stránky

Co se nesní, to se vystaví

Lidé se zabývali sběratelstvím vlastně už odnepaměti.
·        Středověcí cestovatelé sbírali relikvie svatých a ukládali si je do zlacených nebo jinak zdobených relikviářů
·        Šlechta sedmnáctého a pozdějších staletí, se soustřeďovala na trofeje zvířat, která byla ulovena na jejich panství.

Některé rozsáhlejší sbírky se staly základem mnohých muzeí. Například na loveckém zámku Ohrada, u Hluboké nad Vltavou. Zde Schwarzenbergové soustřeďovali trofeje zvířat. A jelikož se opravdu činili, už roku 1842 mohl, jeden z představitelů tohoto šlechtického rodu, založit muzeum.

Nechybí ani dva významné (podle mého názoru tragické) exponáty
–         poslední zastřelený český medvěd, z roku 1856 
–         poslední zastřelený český vlk, který medvěda přežil o osmnáct let.

Ze stálých expozic můžeme navštívit
·         vývoj myslivosti– součástí je ornitologická sbírka a expozice preparovaných loveckých psů
·         vývoj lesnictví– sbírka lesnických nástrojů, sbírka lesnických uniforem
·         vývoj rybářství– spatříme preparované ryby a sbírku rybářského náčiní
·         sbírka jelenovitých– parohy vysoké zvěře.

Když se řekne hobby, první, co se mi vybaví, je sběratel, který pyšně obhlíží své celoživotní dílo.

Ať už je to sbírka
o   motýlů
o   brouků
o   pivních tácků
o   poštovních známek
o   historických mincí
o   starožitného porcelánu

Většinou má každý sběratel velkou potřebu svou sbírku ukázat světu.
–         proto se konají různé výstavy
–         zakládají se galerie.

Stává se, že se nahromadí některé exponáty ve sbírce několikrát.

K tomu, aby si každý svou sbírku obohatil anebo se zbavil přebytečného, slouží
–         sběratelské burzy
–         různé aukce

Jestliže je lidí, zapálených do stejného koníčku více, většinou  
–         se založí sběratelské kroužky nebo kluby
–         vycházejí tematické časopisy
–         zakládají se webové stránky

Co se nesní, to se vystaví

Lidé se zabývali sběratelstvím vlastně už odnepaměti.
·        Středověcí cestovatelé sbírali relikvie svatých a ukládali si je do zlacených nebo jinak zdobených relikviářů
·        Šlechta sedmnáctého a pozdějších staletí, se soustřeďovala na trofeje zvířat, která byla ulovena na jejich panství.

Některé rozsáhlejší sbírky se staly základem mnohých muzeí. Například na loveckém zámku Ohrada, u Hluboké nad Vltavou. Zde Schwarzenbergové soustřeďovali trofeje zvířat. A jelikož se opravdu činili, už roku 1842 mohl, jeden z představitelů tohoto šlechtického rodu, založit muzeum.

Nechybí ani dva významné (podle mého názoru tragické) exponáty
–         poslední zastřelený český medvěd, z roku 1856 
–         poslední zastřelený český vlk, který medvěda přežil o osmnáct let.

Ze stálých expozic můžeme navštívit
·         vývoj myslivosti– součástí je ornitologická sbírka a expozice preparovaných loveckých psů
·         vývoj lesnictví– sbírka lesnických nástrojů, sbírka lesnických uniforem
·         vývoj rybářství– spatříme preparované ryby a sbírku rybářského náčiní
·         sbírka jelenovitých– parohy vysoké zvěře.

Garra Rufa je název pro malé sladkovodní rybičky, původně pocházejí z Turecka, kde žijí v termálních pramenech. Tyto rybičky jsou umístěné v akváriu, kde jich může být až 100 kusů. Poté, co do akvária vložíte své nohy, „vrhnou“ se na ně a začnou vám okusovat ztvrdlou kůži a zbaví vás nadbytečných odumřelých kožních buněk. Jejich kousání nijak nebolí, protože nemají zuby, pouze to tedy příjemně šimrá a celá procedura je tak bezpečná.

Díky vylučovanému sekretu z úst se používají i při boji s lupénkou a dalšími kožními problémy. Sekret také kůži zklidní a hojí, vaše nohy ožijí a máte pak krásná chodidla. Díky uklidňující proceduře také dochází ke zmírnění psychických problémů. 

Rybičková metoda je pouze podpůrnou metodou a pomáhá zmírnit symptomy vaší nemoci. V případě, že trpíte pouze mírnou formou ať už lupénky či jiné kožní nemoci, můžete se úplně zbavit příznaků dané nemoci.

Problém těchto akvárií, může být přenos určitých infekcí či plísní, náchylní jsou zde zejména lidé s oslabenou imunitou. Problém může nastat i s vodou, ve které rybičky plavou, protože se zde vystřídá více zákazníků. Majitelé salonů, tedy musí vodu pravidelně a důkladně čistit. Na některých místech jsou rybičky používány pouze individuálně pro jednoho zákazníka. V České republice ale provoz každého zařízení, který tuto službu nabízí, podléhá přísným hygienickým podmínkám a jeho chod je kontrolován Hygienickou stanicí a také Krajskou veterinární správou.

Je ale potřeba si vybírat kvalitní salony, které mají schválený svůj provoz. Dále je potřeba se zajímat o podmínky, jaké v tom salonu panují, například odkud pocházejí rybičky, jakým způsobem čistí vodu apod.
Tato metoda využití rybiček je nejvíce uplatňována v Turecku, odkud tyto rybičky pocházejí, dále pak také v Thajsku či Japonsku. V posledních letech ale vznikla i řada salonů v České republice.

Garra Rufa je název pro malé sladkovodní rybičky, původně pocházejí z Turecka, kde žijí v termálních pramenech. Tyto rybičky jsou umístěné v akváriu, kde jich může být až 100 kusů. Poté, co do akvária vložíte své nohy, „vrhnou“ se na ně a začnou vám okusovat ztvrdlou kůži a zbaví vás nadbytečných odumřelých kožních buněk. Jejich kousání nijak nebolí, protože nemají zuby, pouze to tedy příjemně šimrá a celá procedura je tak bezpečná.

Díky vylučovanému sekretu z úst se používají i při boji s lupénkou a dalšími kožními problémy. Sekret také kůži zklidní a hojí, vaše nohy ožijí a máte pak krásná chodidla. Díky uklidňující proceduře také dochází ke zmírnění psychických problémů. 

Rybičková metoda je pouze podpůrnou metodou a pomáhá zmírnit symptomy vaší nemoci. V případě, že trpíte pouze mírnou formou ať už lupénky či jiné kožní nemoci, můžete se úplně zbavit příznaků dané nemoci.

Problém těchto akvárií, může být přenos určitých infekcí či plísní, náchylní jsou zde zejména lidé s oslabenou imunitou. Problém může nastat i s vodou, ve které rybičky plavou, protože se zde vystřídá více zákazníků. Majitelé salonů, tedy musí vodu pravidelně a důkladně čistit. Na některých místech jsou rybičky používány pouze individuálně pro jednoho zákazníka. V České republice ale provoz každého zařízení, který tuto službu nabízí, podléhá přísným hygienickým podmínkám a jeho chod je kontrolován Hygienickou stanicí a také Krajskou veterinární správou.

Je ale potřeba si vybírat kvalitní salony, které mají schválený svůj provoz. Dále je potřeba se zajímat o podmínky, jaké v tom salonu panují, například odkud pocházejí rybičky, jakým způsobem čistí vodu apod.
Tato metoda využití rybiček je nejvíce uplatňována v Turecku, odkud tyto rybičky pocházejí, dále pak také v Thajsku či Japonsku. V posledních letech ale vznikla i řada salonů v České republice.

Říká se, že ženám se nikdy nemá připomínat jejich věk. Je to nesmysl. Ženám by se jejich věk měl připomínat. Tento luxus si mohou dovolit i díky tomu, že současná zdravotní péče je natolik kvalitní, že i ženy v poměrně vysokém věku vypadají často velmi atraktivně a za svůj věk se tedy rozhodně nemusí stydět. Naopak klidně mohou zaujmout suverénní gesto v duchu: „Podívejte se na mě, jak dobře ve svém věku vypadám.“

Ovšem nyní vážně. Ženy by si svůj věk měly uvědomovat každý den. V mládí (relativním mládí) by měly myslet na to, že trend stárnoucích matek není pro početí potomka úplně vhodný. Samozřejmě není důvod zakládat rodinu ve dvaceti, ale ženy by si měli uvědomit, že ideální doba pro počet zdravého potomka, je z lékařského hlediska do třiceti let. S přibývajícím věkem přibývají i možná rizika.
 

Myslet včas na klimakterium

Ve středním věku zhruba kolem čtyřiceti pěti let (i dříve) by si měly uvědomit, že se blíží klimakterium a je třeba se připravit na to, že toto období přináší celou řadu zdravotních problémů a rizik, které jsou způsobeny chybějícími hormony (především estrogenem).
 
Jedná se zejména o tyto zdravotní problémy:

1. osteoporóza
2. vysoký tlak
3. vysoká hladina cholesterolu
4. deprese
5. návaly horka a zimy
6. kardiovaskulární onemocnění
7. riziko inkontinence
8. pocení
9. chronické bolesti hlavy
10. chronická nespavost

 
Celé řadě problémů lze předejít, když se ženy začnou zajímat o vhodné léčivé doplňky. Je celá řada bylinných produktů, které problémy minimalizují. Jejich včasným užíváním lze předejít hormonální léčbě.
 
Aby toho nebylo málo, kolem čtyřiceti let ženám hrozí mnohem větší riziko onemocnění rakovinou prsu. Z tohoto důvodu se doporučuje ženám už od třiceti let provádět pravidelně samovyšetření prsou a po čtyřiceti letech navštěvovat pravidelně mamografii.
 
Zkrátka a dobře, ženám by se věk měl připomínat, aby myslely na ochranu svého zdraví.

Říká se, že ženám se nikdy nemá připomínat jejich věk. Je to nesmysl. Ženám by se jejich věk měl připomínat. Tento luxus si mohou dovolit i díky tomu, že současná zdravotní péče je natolik kvalitní, že i ženy v poměrně vysokém věku vypadají často velmi atraktivně a za svůj věk se tedy rozhodně nemusí stydět. Naopak klidně mohou zaujmout suverénní gesto v duchu: „Podívejte se na mě, jak dobře ve svém věku vypadám.“

Ovšem nyní vážně. Ženy by si svůj věk měly uvědomovat každý den. V mládí (relativním mládí) by měly myslet na to, že trend stárnoucích matek není pro početí potomka úplně vhodný. Samozřejmě není důvod zakládat rodinu ve dvaceti, ale ženy by si měli uvědomit, že ideální doba pro počet zdravého potomka, je z lékařského hlediska do třiceti let. S přibývajícím věkem přibývají i možná rizika.
 

Myslet včas na klimakterium

Ve středním věku zhruba kolem čtyřiceti pěti let (i dříve) by si měly uvědomit, že se blíží klimakterium a je třeba se připravit na to, že toto období přináší celou řadu zdravotních problémů a rizik, které jsou způsobeny chybějícími hormony (především estrogenem).
 
Jedná se zejména o tyto zdravotní problémy:

1. osteoporóza
2. vysoký tlak
3. vysoká hladina cholesterolu
4. deprese
5. návaly horka a zimy
6. kardiovaskulární onemocnění
7. riziko inkontinence
8. pocení
9. chronické bolesti hlavy
10. chronická nespavost

 
Celé řadě problémů lze předejít, když se ženy začnou zajímat o vhodné léčivé doplňky. Je celá řada bylinných produktů, které problémy minimalizují. Jejich včasným užíváním lze předejít hormonální léčbě.
 
Aby toho nebylo málo, kolem čtyřiceti let ženám hrozí mnohem větší riziko onemocnění rakovinou prsu. Z tohoto důvodu se doporučuje ženám už od třiceti let provádět pravidelně samovyšetření prsou a po čtyřiceti letech navštěvovat pravidelně mamografii.
 
Zkrátka a dobře, ženám by se věk měl připomínat, aby myslely na ochranu svého zdraví.

Osobně jsem si pod slovem šerpa vždy vybavil vysokohorského nosiče v Himalájích, který nese tiše, trpělivě a s lehkostí těžkou bagáž Evropských turistů, kteří se vydali dokázat si, že na osmitisícovku prostě mají a uspokojení jejich ega stojí do značné míry na práci těchto nenápadných služebníků v pozadí.

Ovšem šerpové fungují také v Evropě. Konkrétně na Slovensku. Mají dokonce i svůj vlasní závod, který se jmenujeSherpa Rallye.
 

Soutěž i pro začátečníky nebo děti

Slovenští vysokohorští nosiči si obstarávají své živobytí tím, že odnášejí zásoby na nedostupné vysoce položené horské chaty, vzpomeňme například Chatu pod Rysmy, Téryho chatu nebo Zámkovského chatu. Slovensko se tak může pyšnit evropskou raritou, protože je jedinou evropskou zemí, kde tradice nosičů trvá, například Alpské vysokohorské chaty jsou už dávno zásobovány pomocí vrtulníků.
 

Silná nosičská kultura

Díky této přežívající tradici je na Slovensku nosičská kultura velmi silná. Pro zajímavost „chalani“ ze Žiliny založili hudební skupinu s příznačným názvem Sherpa Band a jejich „specializací“ je koncertování v nejvýše položených místech, kdy si své nástroje ovšem také vlastnoručně vynesou. Svým koncertem na Gerlachovském štítu se zapsali do Guinessovy knihy rekordů za koncert zrealizovaný v největší výšce.

Do soutěže Sherpa Rallye se ovšem můžete zapsat i Vy, protože soutěž je otevřena jak začátečníkům, tak pokročilým. Dokonce je i dětská a podstatně kratší alternativa tohoto závodu. Jedná se vlastně o předskokana Sherpa Rallye a soutěž se jmenujeBaby Rallye.
 
Skutečný nosičův den
A jak vypadá nosičův den? Nosič začátečník začíná na 30 kilogramech, zkušený nosič zvládá i 100 kg. Nosič obvykle zvládne 2 někdy i 3 trasy denně. Obvykle jednu dopoledne a jednu odpoledne. Chvilky odpočinku mezi vynáškami ovšem nemá.

Nosič totiž působí zároveň trochu jako údržbář, pomocník v kuchyni nebo uklizeč, pomůže na chatě tam, kde je to třeba. Na vysokohorských chatách každý dělá, co je třeba, symbióza mezi lidmi a dobré vztahy jsou v těchto místech nevyhnutelné.

Osobně jsem si pod slovem šerpa vždy vybavil vysokohorského nosiče v Himalájích, který nese tiše, trpělivě a s lehkostí těžkou bagáž Evropských turistů, kteří se vydali dokázat si, že na osmitisícovku prostě mají a uspokojení jejich ega stojí do značné míry na práci těchto nenápadných služebníků v pozadí.

Ovšem šerpové fungují také v Evropě. Konkrétně na Slovensku. Mají dokonce i svůj vlasní závod, který se jmenujeSherpa Rallye.
 

Soutěž i pro začátečníky nebo děti

Slovenští vysokohorští nosiči si obstarávají své živobytí tím, že odnášejí zásoby na nedostupné vysoce položené horské chaty, vzpomeňme například Chatu pod Rysmy, Téryho chatu nebo Zámkovského chatu. Slovensko se tak může pyšnit evropskou raritou, protože je jedinou evropskou zemí, kde tradice nosičů trvá, například Alpské vysokohorské chaty jsou už dávno zásobovány pomocí vrtulníků.
 

Silná nosičská kultura

Díky této přežívající tradici je na Slovensku nosičská kultura velmi silná. Pro zajímavost „chalani“ ze Žiliny založili hudební skupinu s příznačným názvem Sherpa Band a jejich „specializací“ je koncertování v nejvýše položených místech, kdy si své nástroje ovšem také vlastnoručně vynesou. Svým koncertem na Gerlachovském štítu se zapsali do Guinessovy knihy rekordů za koncert zrealizovaný v největší výšce.

Do soutěže Sherpa Rallye se ovšem můžete zapsat i Vy, protože soutěž je otevřena jak začátečníkům, tak pokročilým. Dokonce je i dětská a podstatně kratší alternativa tohoto závodu. Jedná se vlastně o předskokana Sherpa Rallye a soutěž se jmenujeBaby Rallye.
 
Skutečný nosičův den
A jak vypadá nosičův den? Nosič začátečník začíná na 30 kilogramech, zkušený nosič zvládá i 100 kg. Nosič obvykle zvládne 2 někdy i 3 trasy denně. Obvykle jednu dopoledne a jednu odpoledne. Chvilky odpočinku mezi vynáškami ovšem nemá.

Nosič totiž působí zároveň trochu jako údržbář, pomocník v kuchyni nebo uklizeč, pomůže na chatě tam, kde je to třeba. Na vysokohorských chatách každý dělá, co je třeba, symbióza mezi lidmi a dobré vztahy jsou v těchto místech nevyhnutelné.