Blog

Jitrocel roste snad na každé louce, poli i lesní cestě, a tak ho můžete snadno sbírat v letních měsících. Dokonce je velmi žádán ve farmaceutické medicíně pro jeho léčivé účinky, takže se již nejenže sbírá ve volné přírodě, ale také se účelově pěstuje.

Léčivé účinky
Jitrocel působí proti kašli a nachlazení, zmírňuje podrážděny krk, a navíc má protizánětlivé a antibiotické účinky, které se využívají při léčbě kožních infekcí, oparů, astmatu, zánětu průdušek, vředových chorob žaludku a tlustého střeva. Navíc jitrocel obsahuje vitamín C, hořčiny, zinek, a enzymy.

Sběr a sušení
Listy jitrocele se sbírají v červnu až srpnu, kdy mají nejsilnější koncentraci léčivých látek. Listy se však nesmí pomačkat ani zapařit, jinak zčernají a vytratí se jejich kouzelná síla. Sušit je můžeme i na slunci, ovšem v nízké vrstvě, aby vyschly co nejrychleji. S listy co nejméně manipulujeme, abychom je nepoškodili. Usušené je skladujeme v prostorné nádobě v suchu a temnu.
Jitrocel je dobře snášen, proto ho můžeme užívat dlouhodobě a pravidelně, bez nežádoucích účinků.

Čaj je vhodný popíjet při nachlazení, angíně, chřipce, zápalu plic, zánětu dýchacích cest, astmatu, při trávicích potížích, ale také pro kuřáky, protože čistí plíce a průdušky, je tedy vhodný jako podpůrný prostředek při odvykací kúře. Čistí krev, ledviny a pomáhá při detoxikaci těla.

Nálev je vhodný jako kloktadlo při zánětech dásní a dutiny ústní, i na bolení v krku při zánětu mandlí. Obklady namočené v nálevu můžeme přikládat na popáleniny, omrzliny, hemeroidy, drobné rány, při bodnutí hmyzem i na zanícená místa.
Recept: 1 vrchovatou kávovou lžičku usušeného jitrocele přelijeme vroucí vodou a necháme 15 minut vyluhovat. Užíváme 1-3x denně vnitřně nebo na obklady.

Sirup usnadňuje odkašlávání, ulevuje při zánětech průdušek a mandlí, i při astmatu. Má čistící účinky a odvádí škodlivé látky z těla. Pozitivně působí na trávicí trakt.
Recept: listy jitrocele omyjeme a napěchujeme do sklenice. Střídavě vrstvíme asi jeden centimetr jitrocele, který posypeme třtinovým cukrem. Každou vrstvu vždy pořádně stlačíme. Nakonec lahev uzavřeme a necháme ji stát na slunném místě, aby listy pustily šťávu a cukr se rozpustil. Pak vše přecedíme a necháme v uzavíratelné lahvi. Skladujeme v lednici, kde vydrží i několik měsíců. Užíváme 1lžičku 3x denně.

Jitrocel roste snad na každé louce, poli i lesní cestě, a tak ho můžete snadno sbírat v letních měsících. Dokonce je velmi žádán ve farmaceutické medicíně pro jeho léčivé účinky, takže se již nejenže sbírá ve volné přírodě, ale také se účelově pěstuje.

Léčivé účinky
Jitrocel působí proti kašli a nachlazení, zmírňuje podrážděny krk, a navíc má protizánětlivé a antibiotické účinky, které se využívají při léčbě kožních infekcí, oparů, astmatu, zánětu průdušek, vředových chorob žaludku a tlustého střeva. Navíc jitrocel obsahuje vitamín C, hořčiny, zinek, a enzymy.

Sběr a sušení
Listy jitrocele se sbírají v červnu až srpnu, kdy mají nejsilnější koncentraci léčivých látek. Listy se však nesmí pomačkat ani zapařit, jinak zčernají a vytratí se jejich kouzelná síla. Sušit je můžeme i na slunci, ovšem v nízké vrstvě, aby vyschly co nejrychleji. S listy co nejméně manipulujeme, abychom je nepoškodili. Usušené je skladujeme v prostorné nádobě v suchu a temnu.
Jitrocel je dobře snášen, proto ho můžeme užívat dlouhodobě a pravidelně, bez nežádoucích účinků.

Čaj je vhodný popíjet při nachlazení, angíně, chřipce, zápalu plic, zánětu dýchacích cest, astmatu, při trávicích potížích, ale také pro kuřáky, protože čistí plíce a průdušky, je tedy vhodný jako podpůrný prostředek při odvykací kúře. Čistí krev, ledviny a pomáhá při detoxikaci těla.

Nálev je vhodný jako kloktadlo při zánětech dásní a dutiny ústní, i na bolení v krku při zánětu mandlí. Obklady namočené v nálevu můžeme přikládat na popáleniny, omrzliny, hemeroidy, drobné rány, při bodnutí hmyzem i na zanícená místa.
Recept: 1 vrchovatou kávovou lžičku usušeného jitrocele přelijeme vroucí vodou a necháme 15 minut vyluhovat. Užíváme 1-3x denně vnitřně nebo na obklady.

Sirup usnadňuje odkašlávání, ulevuje při zánětech průdušek a mandlí, i při astmatu. Má čistící účinky a odvádí škodlivé látky z těla. Pozitivně působí na trávicí trakt.
Recept: listy jitrocele omyjeme a napěchujeme do sklenice. Střídavě vrstvíme asi jeden centimetr jitrocele, který posypeme třtinovým cukrem. Každou vrstvu vždy pořádně stlačíme. Nakonec lahev uzavřeme a necháme ji stát na slunném místě, aby listy pustily šťávu a cukr se rozpustil. Pak vše přecedíme a necháme v uzavíratelné lahvi. Skladujeme v lednici, kde vydrží i několik měsíců. Užíváme 1lžičku 3x denně.

Péčeo zdravípředstavuje jeden z významných kulturních aspektů podobně jako třeba písemnictví, keramika nebo způsob pohřbívání. Medicína se rozvíjela už v dobách starověku a nutno říci, že v dobách starověku lékaři byli schopni provádět velmi náročné operace.

Zcela jiná situace nastala ve středověku, kdy medicína v podstatě stagnovala, a trvalo celá dlouhá staletí, než se lékařství znovu začalo rozvíjet. O zdraví lidí pečovaly hlavně porodní báby, které se vyznaly také v bylinkářství a ranhojiči, kterým se také říkalo bradýři. Putovali od města k vesnici a za drobnou úplatu nabízeli ošetření. Kvalita ošetření nebyla valná, a proto mortalita pacientů byla velmi vysoká.

Jinak tomu bylo na blízkém východě, kde naopak medicína kvetla a těšila se vysoké prestiži. I lidé neznalí historie se určitě setkali se jménem Avicena, což je latinská verze jména Ibrahím Ibn Síná, což byl perský lékař a filozof.
 

Kontrast dvou světů

O kontrastu zaostalého zdravotnictví ve středověké Evropě a vyspělé medicíny na Blízkém východě vypráví velmi obrazně kniha Ranhojič, kterou napsal oblíbený spisovatel Noah Gordon.

Příběh vypráví o muži, který v Anglii působí jako ranhojič. Trhá zuby, léčí rány, amputuje končetiny. Po setkání se skutečným vystudovaným židovským lékařem se rozhodne putovat na blízký východ, aby mohl vystudovat medicínu u slavného Aviceny. Protože křesťanům je studium zakázáno, předstírá že je žid. Příběh je plný dobrodružství, akce a i když se jedná o fiktivní příběh, setkáme se v něm s celou řadou historických reálií.

Kniha Ranhojič je sice rozsáhlá, ale přesto ji přečtete jedním dechem. Pokud snad nejste milovníkem knih, vůbec nic se neděje. Ranhojič se dočkal i fenomenálního filmového zpracování v roce 2013 a můžete si obstarat například DVD s tímto skvělým výpravným filmem.

Péčeo zdravípředstavuje jeden z významných kulturních aspektů podobně jako třeba písemnictví, keramika nebo způsob pohřbívání. Medicína se rozvíjela už v dobách starověku a nutno říci, že v dobách starověku lékaři byli schopni provádět velmi náročné operace.

Zcela jiná situace nastala ve středověku, kdy medicína v podstatě stagnovala, a trvalo celá dlouhá staletí, než se lékařství znovu začalo rozvíjet. O zdraví lidí pečovaly hlavně porodní báby, které se vyznaly také v bylinkářství a ranhojiči, kterým se také říkalo bradýři. Putovali od města k vesnici a za drobnou úplatu nabízeli ošetření. Kvalita ošetření nebyla valná, a proto mortalita pacientů byla velmi vysoká.

Jinak tomu bylo na blízkém východě, kde naopak medicína kvetla a těšila se vysoké prestiži. I lidé neznalí historie se určitě setkali se jménem Avicena, což je latinská verze jména Ibrahím Ibn Síná, což byl perský lékař a filozof.
 

Kontrast dvou světů

O kontrastu zaostalého zdravotnictví ve středověké Evropě a vyspělé medicíny na Blízkém východě vypráví velmi obrazně kniha Ranhojič, kterou napsal oblíbený spisovatel Noah Gordon.

Příběh vypráví o muži, který v Anglii působí jako ranhojič. Trhá zuby, léčí rány, amputuje končetiny. Po setkání se skutečným vystudovaným židovským lékařem se rozhodne putovat na blízký východ, aby mohl vystudovat medicínu u slavného Aviceny. Protože křesťanům je studium zakázáno, předstírá že je žid. Příběh je plný dobrodružství, akce a i když se jedná o fiktivní příběh, setkáme se v něm s celou řadou historických reálií.

Kniha Ranhojič je sice rozsáhlá, ale přesto ji přečtete jedním dechem. Pokud snad nejste milovníkem knih, vůbec nic se neděje. Ranhojič se dočkal i fenomenálního filmového zpracování v roce 2013 a můžete si obstarat například DVD s tímto skvělým výpravným filmem.

V současné době se v oblasti výživy můžeme setkat se dvěma extrémy. Nutno říci nezdravými extrémy. Přejídáním a hladověním. Na jednu stranu mezi nejoblíbenější televizní pořady patří ty s tématem vaření, rovněž nejvíce se nakupují kuchařky. Na druhou stranu hned po kuchařkách jsou to knihy o dietách a pořad „Jste to, co jíte“ trhal žebříčky sledovanosti.

Problém naší doby není jen obezita, ale také přemíra přebytků a plýtvání. Dříve se lidé řídili koloběhem přírody. Netýkalo se to jen oblasti setby a sklizně, ale ročnímu období přizpůsobili i životosprávu. V zimě se jedlo méně, protože se neobdělávalo pole, jiná situace nastala na jaro, kdy bylo zapotřebí sklízet. Období sklizně pak představovalo velmi radostné období, kdy si lidé mohli dopřát trochu více než obvykle (slavnosti dožínek).
 

Půst v kontextu přírodního cyklu

Toto dokázali také ritualizovat. Skvělý příklad vidíme například v křesťanském půstu, který začíná v zimě a vrcholí na Velký Pátek. První a poslední den postního období je den velkého úplného půstu, 40 dní mezi je věnován střídmé stravě. Určitě uznáte, že je to vhodné i pro lidský organismus, aby si odpočinul a přirozeným způsobem docházelo k jeho detoxikaci. Samotnému půstů předchází třídenní oslavy plné jídla a veselí známé jako masopust.

Rozhodně bychom se tím měli inspirovat. Dny skromnosti a dny plnosti se mají prolínat. Hladovění nijak neprospívá, stejně tak ani obžerství.
Postní období má ovšem i jiný význam. Například v současné době je toto období spojováno s kontemplací a meditací. Současní věřící lidé postní období neberou tak fundamentálně, ale omezují se nejen v jídle, ale především ve svých zlozvycích (půst od kávy, půst od internetu apod.)
Pomiňme duchovní a sakrální pozadí postního období a podívejme se na přínos tohoto období z hlediska psychohygieny a zdraví
 

• detoxikace a očista organismu
• akceptování přírodního cyklu
• obnovení duchovní rovnováhy
• lepší vnitřní koncentrace

vnitřní znovuzrození

V současné době se v oblasti výživy můžeme setkat se dvěma extrémy. Nutno říci nezdravými extrémy. Přejídáním a hladověním. Na jednu stranu mezi nejoblíbenější televizní pořady patří ty s tématem vaření, rovněž nejvíce se nakupují kuchařky. Na druhou stranu hned po kuchařkách jsou to knihy o dietách a pořad „Jste to, co jíte“ trhal žebříčky sledovanosti.

Problém naší doby není jen obezita, ale také přemíra přebytků a plýtvání. Dříve se lidé řídili koloběhem přírody. Netýkalo se to jen oblasti setby a sklizně, ale ročnímu období přizpůsobili i životosprávu. V zimě se jedlo méně, protože se neobdělávalo pole, jiná situace nastala na jaro, kdy bylo zapotřebí sklízet. Období sklizně pak představovalo velmi radostné období, kdy si lidé mohli dopřát trochu více než obvykle (slavnosti dožínek).
 

Půst v kontextu přírodního cyklu

Toto dokázali také ritualizovat. Skvělý příklad vidíme například v křesťanském půstu, který začíná v zimě a vrcholí na Velký Pátek. První a poslední den postního období je den velkého úplného půstu, 40 dní mezi je věnován střídmé stravě. Určitě uznáte, že je to vhodné i pro lidský organismus, aby si odpočinul a přirozeným způsobem docházelo k jeho detoxikaci. Samotnému půstů předchází třídenní oslavy plné jídla a veselí známé jako masopust.

Rozhodně bychom se tím měli inspirovat. Dny skromnosti a dny plnosti se mají prolínat. Hladovění nijak neprospívá, stejně tak ani obžerství.
Postní období má ovšem i jiný význam. Například v současné době je toto období spojováno s kontemplací a meditací. Současní věřící lidé postní období neberou tak fundamentálně, ale omezují se nejen v jídle, ale především ve svých zlozvycích (půst od kávy, půst od internetu apod.)
Pomiňme duchovní a sakrální pozadí postního období a podívejme se na přínos tohoto období z hlediska psychohygieny a zdraví
 

• detoxikace a očista organismu
• akceptování přírodního cyklu
• obnovení duchovní rovnováhy
• lepší vnitřní koncentrace

vnitřní znovuzrození

V dobách komunismu to bylo s golfem nahnuté, protože golf považovali komunističtí funkcionáři za buržoazní sport. V padesátých letech dokonce golfu hrozilo velké ohrožení a tento sport musí bojovat o své přežití. Šedesátá léta sice přinášejí určité uvolnění proti likvidačním letům padesátým, ale na svůj velký golfový boom si Československo přesto muselo ještě několik desetiletí počkat.

Krásné šilheřovické golfové hřiště tedy vlastně představuje tak trochu raritu. Zatímco jiná golfová hřiště na území české republiky chátrala nebo dokonce zanikla, na území zámeckého parku se v roce 1968 začíná budovat nové golfové hřiště a roku 1970 už se na hřišti koná první ročník Ostravského turnaje. Za to, že se tak stalo, vděčí český golf panu inženýrovi Janu Cieslarovi, pro kterého golf představoval jeho osobní srdcovku.
 

Sportovní láska zcela náhodná

• S tímto sportem se seznámil při lázeňském pobytu v Mariánských Lázních. Tento sport ho natolik uchvátil, že do Mariánských lázní pravidelně cestoval až z Českého Těšína. Jan Cieslar toužil, aby tento překrásný sport mohli hrát také lidé na Severní Moravě a pustil se do boje, který nebyl nepodobný pověstnému boji s větrnými mlýny. Musel bojovat nejen s odporem vůči sportu „buržoustů“ ale především proti úřadům. Jeho snaha byla korunována úspěchem, když v roce 1968 v rámci Tělovýchovné Jednoty Nové huti Klementa Gotwalda vznikl oddíl golfu, jehož se stává Jan Cieslar předsedou a zároveň byla povolena výstavba golfového hřiště.
• Jan Cieslar hledal dlouho vhodné prostory v Beskydských horách, až se mu nakonec jevil jako ideální místo rozsáhlý šilheřovický park.
• Kdo trochu zná šilheřovický zámek a nádherné okolí si asi nedokáže představit, o jak silně zdevastovanou záležitost se jednalo v šedesátých letech. Bývalé honosné sídlo hraběte Rotschilda po válce chátralo a krásný zámecký park se postupně měnil v nepoznání v nevábnou pustinu. Jan Cieslar se stal nejen iniciátorem výstavby hřiště, ale nakonec také jeho projektantem. Oproti hřišti v Mariánských Lázních, které patří k těm méně náročným, v Šilheřovicích vzniká technicky náročné hřiště.
• Díky aktivitě ing. Jana Cieslara severomoravský kraj nejen získává své první golfové hřiště, ale dochází také ke kultivaci zámeckého areálu a postupně s přibývajícími golfovými turnaji také k rozvoji šilheřovického regionu.
• Dnes na území Moravskoslezského kraje (dříve Severní Moravy) vyrostlo několik golfových hřišť a tento sport se zde těší čím dál větší oblibě. Ale určitě žádný z nich nevyzařuje tak úžasného genia loci jako šilheřovický green.

V dobách komunismu to bylo s golfem nahnuté, protože golf považovali komunističtí funkcionáři za buržoazní sport. V padesátých letech dokonce golfu hrozilo velké ohrožení a tento sport musí bojovat o své přežití. Šedesátá léta sice přinášejí určité uvolnění proti likvidačním letům padesátým, ale na svůj velký golfový boom si Československo přesto muselo ještě několik desetiletí počkat.

Krásné šilheřovické golfové hřiště tedy vlastně představuje tak trochu raritu. Zatímco jiná golfová hřiště na území české republiky chátrala nebo dokonce zanikla, na území zámeckého parku se v roce 1968 začíná budovat nové golfové hřiště a roku 1970 už se na hřišti koná první ročník Ostravského turnaje. Za to, že se tak stalo, vděčí český golf panu inženýrovi Janu Cieslarovi, pro kterého golf představoval jeho osobní srdcovku.
 

Sportovní láska zcela náhodná

• S tímto sportem se seznámil při lázeňském pobytu v Mariánských Lázních. Tento sport ho natolik uchvátil, že do Mariánských lázní pravidelně cestoval až z Českého Těšína. Jan Cieslar toužil, aby tento překrásný sport mohli hrát také lidé na Severní Moravě a pustil se do boje, který nebyl nepodobný pověstnému boji s větrnými mlýny. Musel bojovat nejen s odporem vůči sportu „buržoustů“ ale především proti úřadům. Jeho snaha byla korunována úspěchem, když v roce 1968 v rámci Tělovýchovné Jednoty Nové huti Klementa Gotwalda vznikl oddíl golfu, jehož se stává Jan Cieslar předsedou a zároveň byla povolena výstavba golfového hřiště.
• Jan Cieslar hledal dlouho vhodné prostory v Beskydských horách, až se mu nakonec jevil jako ideální místo rozsáhlý šilheřovický park.
• Kdo trochu zná šilheřovický zámek a nádherné okolí si asi nedokáže představit, o jak silně zdevastovanou záležitost se jednalo v šedesátých letech. Bývalé honosné sídlo hraběte Rotschilda po válce chátralo a krásný zámecký park se postupně měnil v nepoznání v nevábnou pustinu. Jan Cieslar se stal nejen iniciátorem výstavby hřiště, ale nakonec také jeho projektantem. Oproti hřišti v Mariánských Lázních, které patří k těm méně náročným, v Šilheřovicích vzniká technicky náročné hřiště.
• Díky aktivitě ing. Jana Cieslara severomoravský kraj nejen získává své první golfové hřiště, ale dochází také ke kultivaci zámeckého areálu a postupně s přibývajícími golfovými turnaji také k rozvoji šilheřovického regionu.
• Dnes na území Moravskoslezského kraje (dříve Severní Moravy) vyrostlo několik golfových hřišť a tento sport se zde těší čím dál větší oblibě. Ale určitě žádný z nich nevyzařuje tak úžasného genia loci jako šilheřovický green.

Vývoj
Pivní lázně se rozvinuly teprve před pár lety a klasické horké lázně jsou obohaceny o chmelový a bylinný extrakt. Pivní lázně mají svůj původ už ve starověku, ale první moderní lázně vznikly v Německu. Odtud se pak rozšířily do celého světa, včetně České republiky. U nás vznikly první lázně v Chodové Plané v roce 2006. Od té doby vzniklo více než dalších 20 pivních lázní a nové neustále přibývají. Výstavby lázní využívají zejména malé pivovary, které se tak snaží přilákat více zákazníků a zvýšit poptávku. V České republice, ale i v sousedním Německu a Rakousku si pivní lázně získaly velkou oblibu.

Průběh a účinky
Koupel probíhá ve vaně, kdy voda je obohacená i o pivo, většinou vlastní značky, daného pivovaru. Koupel trvá až 30 minut a teplota vody se pohybuje kolem 35 stupňů Celsia. Poté následuje zábal a odpočinek, který také trvá přibližně 30 minut. Pivní lázně mají velmi pozitivní účinky na lidský organismus, působí příznivě na cévní soustavu, kdy dochází k aktivaci krevního oběhu, pozitivní vliv má lázeň také na uvolnění svalů a prohřátí pokožky. Pivo působí i proti ekzémům a akné a má pozitivní vliv na celkovou regeneraci pokožky a přispívá k jejímu vyživení.

Pivní lázně v České republice
V České republice najdeme pivní lázně například v lázeňském městě Karlovy Vary, v Rožnově pod Radhoštěm, v Poděbradech, v Českých Budějovicích či v Plzni.
Cena záleží na jednotlivých lázních i procedurách, ale pohybuje se zhruba v rozmezí od tisíce do dvou tisíc korun za jednu osobu. Pokud je vás více, je většinou nabízena možnost dvou kádí a maximální kapacita bývá čtyři osoby pro tyto dvě kádě.

Řada lázní nabízí i vícedenní pobyty s několika procedurami během jednotlivých dní. Vyzkoušet tak můžete několik druhů nebo pivní lázeň zkombinovat i s klasickými masážemi. V nabídce je většinou ochutnávka místního piva či večeře v restauraci a často také prohlídka místního pivovaru i s průvodcem.

Vývoj
Pivní lázně se rozvinuly teprve před pár lety a klasické horké lázně jsou obohaceny o chmelový a bylinný extrakt. Pivní lázně mají svůj původ už ve starověku, ale první moderní lázně vznikly v Německu. Odtud se pak rozšířily do celého světa, včetně České republiky. U nás vznikly první lázně v Chodové Plané v roce 2006. Od té doby vzniklo více než dalších 20 pivních lázní a nové neustále přibývají. Výstavby lázní využívají zejména malé pivovary, které se tak snaží přilákat více zákazníků a zvýšit poptávku. V České republice, ale i v sousedním Německu a Rakousku si pivní lázně získaly velkou oblibu.

Průběh a účinky
Koupel probíhá ve vaně, kdy voda je obohacená i o pivo, většinou vlastní značky, daného pivovaru. Koupel trvá až 30 minut a teplota vody se pohybuje kolem 35 stupňů Celsia. Poté následuje zábal a odpočinek, který také trvá přibližně 30 minut. Pivní lázně mají velmi pozitivní účinky na lidský organismus, působí příznivě na cévní soustavu, kdy dochází k aktivaci krevního oběhu, pozitivní vliv má lázeň také na uvolnění svalů a prohřátí pokožky. Pivo působí i proti ekzémům a akné a má pozitivní vliv na celkovou regeneraci pokožky a přispívá k jejímu vyživení.

Pivní lázně v České republice
V České republice najdeme pivní lázně například v lázeňském městě Karlovy Vary, v Rožnově pod Radhoštěm, v Poděbradech, v Českých Budějovicích či v Plzni.
Cena záleží na jednotlivých lázních i procedurách, ale pohybuje se zhruba v rozmezí od tisíce do dvou tisíc korun za jednu osobu. Pokud je vás více, je většinou nabízena možnost dvou kádí a maximální kapacita bývá čtyři osoby pro tyto dvě kádě.

Řada lázní nabízí i vícedenní pobyty s několika procedurami během jednotlivých dní. Vyzkoušet tak můžete několik druhů nebo pivní lázeň zkombinovat i s klasickými masážemi. V nabídce je většinou ochutnávka místního piva či večeře v restauraci a často také prohlídka místního pivovaru i s průvodcem.