1. názor = žádné kapesné
Není to vlastně hloupost, dávat dětem peníze? Rodiče přece vydělávají a ví, co jejich dítě potřebuje. Kapesné dělá jen další problémy. Když něco chce, řekne si o to a já posoudím, jestli mu to pořídím nebo ne.
2. názor = když kapesné nestačí, rádi mu přidáme
Kapesné by mělo dítě dostávat, aby si mohlo koupit, co chce. Když mu peníze dojdou dřív, rádi mu přidáme, chápeme, že se chce vyrovnat svým vrstevníkům.
Ani jeden z protichůdných názorů není správný, protože rozdávat peníze dítěti jako na běžícím pásu, to jej jedině rozmazlí – nehledě na to, jak se budou jeho požadavky s věkem neustále zvyšovat. A nedávat mu vůbec nic? Tím mu také neumožníme, aby pochopilo význam a funkci peněz.
3. názor = kapesné mu dáváme proto, aby se naučilo s penězi hospodařit
Kapesné rozhodně ano, ale po dohodě, jak vysoká bude měsíční částka a za co by ji asi mělo utratit.
Upozorníme ho na to, že když mu kapesné dojde před termínem, více nedostane.
Tento názor se nejvíce blíží naší vysněné představě, totiž aby si dítě zvyklo na vztah, jakousi přímou úměru, která ohledně peněz existuje:
práce = výsledek = obdržené peníze
Jelikož si ale dítě peníze nemůže tak jako my vydělat, mělo by si peněz, jenž od nás dostane, vážit. Tedy poznat, že na něco máme a na něco ne, něco že si pořídit může – ale pouze to, na co mu peníze stačí. Když je utratí dříve, uvědomí si, že nic není zadarmo a příště se bude snažit už více počítat a se svým „majetkem“ hospodařit, případně si peníze šetřit.
Jak na odměny?
Jak naučit dítě, že musí něco udělat pro to, aby si vydělalo, když za běžný úklid by přece zaplaceno dostávat nemělo? To děláme zadarmo všichni. Domluvte se tedy na odměně při vykonání práce navíc, např. shrabání listí na zahradě. Dejte mu příležitost si takto přilepšit – to jen posiluje výše uvedenou úměru.